docházka ke koním Plzeň
Rozhovor s Nikolou Krocovou, která s dcerou Ellenkou přes rok a půl pravidelně dochází k našim koním

 

Drahá Nikčo, doba, po kterou s dcerou Elenkou docházíte k našim koním, zanedlouho dovrší dva celé roky – prozradila bys našim čtenářům, jak to vlastně celé začalo? 

Ellenka miluje koně od doby, co začala vnímat tento svět – s touhle láskou k nim se narodila. Do Ellči 5let jsme bydleli v Plzni v bytě, tam taková možnost přijít vůbec někam jen tak nezávazně na koně nebyla. Po přestěhování na vesnici na mě na Facebooku vyskočila akce dne otevřených dveří u vás ve Světa(k)raji – ihned jsem věděla, že tohle je přesně to, čím udělám Elli radost. Den otevřených dveří se navíc konal v létě, kdy má Ellča narozeniny, takže se mi povedlo i takové hezké překvapení. To bylo naše opravdu poprvé, kdy jsme obě strávily čas mezi několika koňmi, vyzkoušely si čištění, nějakou tu práci okolo, mazlení a samozřejmě třešničkou na dortu bylo, že se Elli mohla svézt. Po asi měsíci proběhl další den otevřených dveří, kde jsme opět nemohly chybět, a tam se zrodilo rozhodnutí být u koní častěji, dozvědět se o nich více a naučit se s nimi pracovat. A od té doby docházíme každý pátek.

Co vás s Elli motivovalo začít se koním věnovat pravidelně? Přecejen jedno odpoledne v rámci dne otevřených dveří, kde na vás navíc není žádná zodpovědnost, versus každotýdenní samostatná práce s koněm jsou dvě zcela odlišné věci. 🙂 

Motivací pro nás byla láska – pro Elli láska ke koním a pro mě láska k Ellence. Já jsem nesmírně ráda, že vaše koňská farma nabízí to, co nabízí – když je totiž šťastné dítě, je šťastná i máma. 🙂

docházka ke koním ve Světakraji
docházka ke koním ve Světakraji
Jaké byly vaše začátky a jak se vše, jak Tvůj, tak Elenky přístup a zkušenosti, proměňovaly v čase? 

Začátky byly zajímavé 🙂 Ona je totiž láska ke koním krásná věc, ale pro naprostého laika, který nic nezná a neumí, to není žádná sranda. Já jsem v docházce takový pozorovatel, ale taky jsem se musela naučit pár věcí, abych je pak mohla s Elli trénovat. Musela jsem jsem si získat důvěru u svěřeného koně, aby on mohl věřit mně a já jemu, neboť mu přeci jen svěřuji svou dceru. Stále se učíme, ale už se v tom lépe orientujeme, třeba rozeznáme ohlávku od uzdečky 🙂 …to jen tak pro odlehčení. Samozřejmě je stále mnoho věcí k učení, nicméně jsme si jistější a jistější. Pro Elli je vše přirozené, já se učila a učím o něco víc. Důležité je uvědomit si, že kůň je živý tvor, může mít špatnou náladu, nemusí se mu vždy chtít, umí z nás vycítit naši náladu, naše pochyby i pocity, takže je zapotřebí přicházet s čistou a klidnou hlavou – s tou pak i odcházím. Když pominu čištění, sedlání nebo třeba lonžování, já osobně jsem se zde naučila větší důslednosti, tu jsem si převzala i do osobního života. On si totiž takový koník velmi dobře zapamatuje, když mu něco projde, a pokud nechceme, aby nám pak nějakou neřest prováděl (i nadále), je důslednost velmi důležitá a na místě. Ellenka se momentálně nachází ve fázi osvojování si cvalu a vysedávání v klusu, což mi přijde na osmiletou holčičku jako velký pokrok. Celkově jdeme na vše postupně, s respektem a klidem. 

 V létě 2024 absolvovala Elenka také náš příměstský koňský tábor – jak si jej užila a co si z něj odnesla? 

Elli si tábor velmi užila, ještě aby ne, být celý den se skvělými koňmi, být tam se správnou partou dětí, které spojuje tatáž záliba  … už jen to zní báječně a zábavně. Navíc si z tábora odnesla větší sebejistotu. 

Je něco, na co se každý týden, když k našim koním jdete, těšíš/te, a naopak něco, co moc nemusíš/te?

Není týden, co bych v páteční ráno neslyšela: Jéé konečně pátek, dneska máme koně! Takže asi tak :-). Obě se samozřejmě těšíme, navíc je to i chvíle, kdy býváme samy jen my dvě, takže i tak to vnímám já. 

Zanedlouho to budou dva roky, co jste naše koně navštívily poprvé – změnil se za tu dobu váš vztah ke koním, posunuly se někam vaše schopnosti? Vnímáš, že tato aktivita měla a má nějaký vliv na váš život? 

Už dva roky!? To to letí … Každopádně ano, pro Ellenku to je stále obrovská láska, snad ještě větší, než byla. Za tu dobu se z nic neumím stalo něco už umím, už se nebojím, ale stále se učím. Jak už jsem zmínila, já jsem se celkově stala důslednější, Ellenka pak zase trpělivější a navíc začala chápat, že nic není hned. 

Jaké jsou vaše další plány, co se koní týče? Má Elenka nějaké sny? 

 Ellenka má jeden svůj takový skromný sen – mít vlastního koně, nejlépe rovnou alespoň tři, protože kůň je stádové zvíře, takže sám by být neměl. Když ale budou dva a ona s jedním vyrazí ven, druhému se bude stýskat – takže Mami,  alespoň tři. 🙂
Dále by se koním chtěla věnovat dál, naučit se skákat parkur a vyrazit na závody. A já jako její milující rodič samozřejmě věřím, že minimálně jeden z těchto snů se jí v budoucnu splní. 

Na závěr se zeptám – proč chodíte zrovna do Světa(k)raje? Komu bys naši koňskou farmu (ne)doporučila? 

 Proč Světa(k)raj? Je to tu přirozené, nenucené, u koní můžeme být, jak dlouho chceme, můžeme si určit vlastní tempo, je tu krásná příroda, fajn lidi, každý vždy pomůže, když je potřeba. Doporučuji všem, kdo se mě ptá, kam Elli dochází. Ale nedoporučuji těm, kteří se bojí ušpinit, někdy zmoknout, někdy zmrznout, a v létě mají strach z různých bzučivých hmyzáků – Světa(k)raj se totiž nachází na louce, a ta když na jaře vykvete, tak to tam žije 🙂 

 V závěru bych ráda takto veřejně poděkovala za tu možnost, (u)dělat radost jedné holčičce, která může díky Světa(k)raji trávit čas smysluplně, a dělat to,co jí naplňuje, baví a co miluje. Děkuji!!

Vytvořeno s láskou a vděčností ve Světa(k)raji
©Perfect World s.r.o.
Rok 2023


Ostatní projekty Perfect World s.r.o.