Je zcela přirozené, že člověk má z koně respekt. Zvíře jako hora, místo jemných pacek tvrdá kopyta, obrovské zuby a všeříkající uši. Zároveň však zvíře s tím nejhlubším srdcem, jemné, citlivé, ochotné, snaživé, laskavé a věrné. Ano, obojím je kůň. Respektive může být.
Víte, při vytváření vztahu s koněm je třeba nalít si čistého vína. Když ke koni přistoupíme úplně poprvé, je pravděpodobné, že se ho budeme alespoň trošku bát. Někdo možná ne, ale já jsem to tak vždycky měla. Ať už se jednalo o jakéhokoli z našich koní, kterého jsem spatřila poprvé, poprvé jsem vstoupila k němu do prostoru a poprvé s ním sdílela místo, náladu i vzájemné pocity, dostavilo se něco jako trocha napětí, obav, respektu a hluboké úcty. Takové té, která se dá krájet. Člověk si uvědomuje, že kůň může. Může ublížit. Může neposlechnout. Může neopětovat lásku. Proto ty pocity.
Mnoho lidí volí postup „nějak si koně zrychleně ochočit a pak jezdit“. Já jsem to vlastně na začátku udělala úplně stejně. Na svojí první kobylu jsem si hned den po přivezení sedla, krátce se strachem projela po louce, druhý den na to mi při sedlání utekla a třetí den mě nehorázně shodila. Fakt ošklivě. Třikrát si se mnou na zádech stoupla na zadní a když jsem se odmítala svalit, spadla se mnou na bok, načež znovu utekla. Bylo mi tehdy hrozně. Čtyři dny jsem brečela a neustále přemítala, co s ní. Vrátit původnímu majiteli a pořídit si nového koně? I to bylo jednu chvíli v sázce. Nakonec jsem však uposlechla rad zkušených koňáků a rozhodla se vzít to úplně z jiného konce. A právě o tomhle konci, který byl začátkem všeho, vám chci v tomto článku povědět.
Víte, já se koním vlastně vůbec nedivím, že hází nepříjemné pohledy, kopou, koušou nebo ustupují od stupínku, když chcete nasednout, pokud vás pořádně neznají. Koně jsou živé bytosti, které mají emoce, vnímají a jsou dokonalé houby. Ať už k nim přijdete s čímkoli, ví o tom. Přineste si k nim rozčilení, vycítí ho. Přijďte se strachem, budou o něm vědět. Nabídněte klid a žádná očekávání a kůň to zkopíruje. Koně jsou zrcadla odrážející naše vlastní stavy, to je potřeba si uvědomit. Když se tedy s koněm moc neznáte vy, ani kůň se moc nezná s vámi. Dle toho pak bude vypadat vaše vzájemné (spolu)bytí, vaše vzájemná práce.
Sníte-li o vylazeném vztahu, lásce, poslušnosti a všech těch dokonalých tricích, které vídáte ve videích na sociálních sítích, čeká vás nejdříve tvrdá a nudná práce. A ještě k tomu především ze země. Co tím myslím? Že se nesvezete. Nemáte totiž na kom. Chybí vám kamarád. Toho si nejprve musíte zasloužit.
Pamatuji si, jak jsem několik dní po tom bláznivém pádu, své kobyle jenom čistila srst a kopyta. Byl to děsný boj, protože ona mě zkoušela dál. Vůbec nechtěla zvedat nohy a já si nevěděla rady. Hledala jsem na internetu články od kovářů s tipy na to, jak koně přimět, aby nohu dal. Nejdřív to nešlo, ale nevzdala jsem se. Pak jsem jednoho dne kobylu požádala, aby zvedla nohu, a ona ji ochotně, bez jakýchkoli okolků uvolnila k libovolné manipulaci. V mých očích se stal zázrak. Nemohla jsem tomu věřit.
S koněm, se kterým se rozhodnete pracovat, vás čeká možná něco úplně jiného. Místo zvedání nohou můžete řešit přílišnou lekavost, lenost nebo neochotu odcházet od stáda. Vždy se to dá zvládnout. Připravte se však, že budete muset mnoho obětovat. Čeká vás nespočet procházek „do terénu“, kdy se nepovezete, a místo psa budete venčit koně. Čekají vás v lese se válející klády, přes které budete společně skákat, křoviska, jimiž budete prolézat, kopce, které budete společně couvat, úzké škvíry mezi stromy, kudy se budete protahovat, vysoká tráva, jíž se budete brodit, potoky a řeky, které spolu přejdete. Ne, ze začátku to nebude růžové. Ani trochu. Koni se dost možná nebude chtít. Nezná vás a vy neznáte jeho, ale jediná cesta vede skrz.
Když v sobě najdete odvahu a neústupnost, když koni nabídnete jemnost, ocenění a opravdovost, když budete upřímní, odvážní a když se nenecháte opít rohlíkem, zvládnete spolu vylézt i na Mount Everest.
Dobře, přeháním. Ale tak velké to celé ve vašich očích bude. Až se to stane. A ono se to stane. Uvěříte-li a dáte-li do toho vše. Vy. Konkrétně vy. Nikdo jiný to za vás udělat nemůže.